Kterak Apokalypsa zničila Válce postel v Star Trek stylu | Povídka

3. února 2017 v 16:57 | Mor |  Mor píše
Dobrý den, vážení a vážené.
Abych tento příhodně, přesto pro nezasvěcené mírně matouce pojmenovaný článek vysvětlila. Naše Apokalyptická čtveřice se už nějaký ten pátek zná, a vždy po cca čtyřech měsících rozbijeme u někoho stan a kujeme pikle. V retrospektivě padly tyto Vánoce na Válku, podzimní prázdniny na Smrt, a letní... Opět na Válku. A právě o létě 2016 se v tomto článku bude pojednávat. Nejde ale tak o článek, jako spíše o povídku, inspirovanou skutečnými událostmi, které se opravdu staly.

*prokřupe klouby* Čas na pohádku, hajzlíci!
Postele, které nám Válka připravila, se mimo jiné skládaly z pevných, téměř neohebných dřevěných roštů (planěk...? bacha, podle internetu mám širší slovní zásobu v angličtině, než v češtině @-@). Vypadaly nerozbitně. Takhle, udržely vedle sebe Smrt, Mor i Hlad, takže získaly naši důvěru - aby nás v dalším momentu zradily. *hromy, blesky, pam pam paaam*
Válka někam odběhla, a v pokoji zůstala jenom trojice mírně awkward S&M&H. Awkward protože venku byla Válčina mamka, která nám trochu naháněla hrůzu. Rozhodly jsme se tedy potichu rabovat knihovničku nebo číst úlovky z Wattpadu. Problém byl, že knihovnička byla zabarikádovaná postelemi, takže na jednu musela Smrt vylézt, aby dosáhla na všechny krásné svazky a zničehonic...

PS: Pro neznalé:
Brook = Mor
Kristý = Smrt
Rox = Hlad




"Podejte mi ten francouzák!" zavelela červenovlasá dívka balancující na úzké trubce ventilace na dvojici dívek stojící na zemi pod ní. Trubka se jim vznášela zhruba v úrovni odznaku Flotily na červené uniformě inženýrů, i když byla jedna o fous menší, než druhá.
"Tady to máš," podala jí blondýna klíč, zatímco její kudrnatá společnice studovala manuál, opřená o kovovou zeď Strojovny.
"Vy jste inženýři jako stehno," poznamenala temně kudrnatá zrzka s pohledem upřeným na trubku a otočila list objemné knížky.
"Dík, Brook," přešla červenovláska Roxinu poznámku a natáhla se pro francouzák. Opatrně se na trubce narovnala a začala utahovat těsnění mezi dvěma pláty. Dívka zvaná Kristý zabrala za klíč oběma rukama a přenesla váhu - aby se vzápětí za strašného vřískotu trubky propadla na úroveň zbývajících dívek.
Červenovlásku polil ledový pot, zatímco k ní Brook přiskočila s vyděšeným, "Není ti nic?!". Měřila si totiž kus trubice, která se válela kousek od ní. Trubka pod její vahou povolila a vypadla ze svárů - naštěstí neporušená.
"Jsme v prdeli," vykulila Kristý oči a pozvedla trubku.
"V naprostý prdeli," vydechla Brook s vytřeštěným výrazem, orosená potem.
Rox neřekla nic, pouze se svalila na zem, smějící se jako retardovaný lachtan. Manuál křečovitě svírala v prstech, zatímco druhou rukou plácala naplocho do země.
"To je výborný!" zaúpěla a z očí jí stříkaly slzy.
"Drž hubu a poď nám pomoct," zasyčela blondýna, ale taky se pohihňávala. "Musíme jí narvat zpátky!"
"Dělejte, než přijde Scotty," procedila skrz zuby Kristý snažící se nesmát, s pohledem upřeným na dveře výtahu, kde před pár minutami inženýr zmizel. Zřejmě si šel zase stěžovat kapitánu Kirkovi na pracovní podmínky a neschopné praktikanty. Kousla se do rtu, aby nevyprskla smíchy - jak blízko byl pravdě.
Brook popadla trubku a nacpala jí do jednoho ze spárů. "Nesměj se jak postiženej tuleň a prohni jí!" zvolala polohlasem, dívající se na svou sestru. Kudrnka nereagovala, pouze se dál bezmocně smála.
"Přidrž to tam, já to tam nacpu," zvedla se Kristý a vzala do ruky druhou stranu trubky. Ten byl samozřejmě moc dlouhý na nacpání do druhého sváru.
"Potřebujem to zvednout!" chrlila ze sebe Brook nepochopitelné názory způsobené nedostatečnou slovní zásobou, vzala prostředek trubky a prohnula ho směrem vzhůru.
"Musíte to víc prohnout," kybicovala vzpamatovávající se Rox.
"Dík, Sherlocku," zpražila jí pohledem blondýna a vložila do tahu větší sílu. Trubka z pevného plastu se však odmítla prohnout více, i když si jí Rox dala na rameno a snažila se co nejvíce narovnat.
"To by byla prdel, kdyby teď přišel Scotty," zamumlala hihňající se Kristý.
Všechny dívky zbledly.
"Dělej!" zařvala Brook na Rox a zatnula zuby, jak táhla trubku.
Po něčem, co se dalo přirovnat k hodinám (zhruba deset minut) čirého stresu padly dívky na zem, zlité potem, ale plny spravedlivé pýchy. Trubka byla zpátky na svém místě, k nepoznání od její předchozí pozice.
Když si dívky pogratulovali stylem Pata a Mata, vzala Kristý opět do ruky francouzák a podívala se na řadu neutažených matiček nad potrubím.
"A teď do toho!" zvolala přesně ve chvíly, kdy se otevřely dveře výtahu a vydupal z nich nasraný Montgomerry Scott.
"Do čeho?" zeptal se ostražitě tří zblednuvších dívek a otočil se, aby zkontroloval výsledek jejich práce. "To jste za tu dobu, co jsem byl nahoře, nic neudělaly?!"
"Udělaly," zamumlala Kristý, nejkurážnější z trojice.
"Jeden šroubek je utaženej, to vidim," přimhouřil oči Skot. "A zbytek?"
"Ale pane," zakňučela Rox, "my... my tam nedosáhnem...!"
"Tak použijte mozek!" zpražil ji inženýr pohledem. "Stoupněte si třeba na tu trubku!" Praštil rukou do potrubí, až dívky nadskočily.
Brook zrudla a začala se třást. Koulila očima a rty měla sevřené, az jí zbělaly, ale nic nepomohlo. Zničehonic vyprskla smíchy přímo Scottymu do tváře a svalila se Kristý na rameno.
"Co se chechtáš jako retardovanej lachtan?!"
To přinutilo blondýnu k dalšímu záchvatu smíchu, ke kterému se s pohihňáváním přidaly i zbylé dvě dívky.
"To je pracovní morálka!" zvolal Scotty bezmocně, když se dívky chlámaly jedna přes druhou. "Nechám vás vysadit na Novym Vulkánu!"
"Ano, prosím!" vyjekla Kristý, a smála se dál.
Byl to ale veselý den.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama