Válka s popisem

13. ledna 2017 v 14:34 | Válka |  Umění slova psaného
Včera jsem se nudila. To není nic neobvyklého, já se vždycky začnu nudit hrozně snadno. Neobvyklé je to, že abych nudu zahnala, vrhla jsem se do blogového tagu Literatura. Něco takového v zájmu zachování vlastní příčetnosti často nedělám, protože v těchto temných končinách internetu plných mladých a nerozvinutých blogů na mě většinou nečeká nic pěkného.
Ne, že bych měla něco proti novorozeným blogům, to ne! Ani proti začínajícím pisálkům nemám zhola nic. Vždyť většina z nás tam dole na dně blogového světa s naprosto nepromyšlenými a klišé příběhy začínala také. Bývá to jen otázka času, než se vypíšete výš. A já se rozhodla pomoct všem, kteří přesně po tomhle touží, kteří chtějí své psaní posunout dál. Přesně tak, Válka se rozhodla radit mladší generaci! Začít smát se můžete za tři, dva, jedna... Ano, já vím, já jsem ta poslední osoba, která by měla komukoliv radit, vždyť moje psaní má stále tolik much, že by mrtvola v pokročilém stádiu rozkladu mohla závidět. Na druhou stranu, píšu už nějaký ten pátek, přečetla jsem spoustu knih a spoustu teoretických článků o psaní, z čehož usuzuji, že aspoň z čistě teoretického hlediska vím, oč jde. Snad. Přinejhorším mi můžete poslat virtuální kopanec.
Toliko k dlouhému a zbytečnému úvodu! Vzhůru přimo k věci!


Popis postavy je jedna z nejsubjektivnějších věcí v celém psacím procesu. Někdo má rád dlouhé, detailní popisy, někomu stačí ke štěstí znát jméno a pohlaví hlavní postavy. Znám lidi z obou těchto skupin. Upřímně, já patří spíš mezi odpůrce dlouhých popisů - proto jsem měla tak velký problém se čtením Eragona, jehož autor se očividně v popisech naprosto vyžívá, a naopak jsem si velmi užila Johannese Cabala - Nekromanta, kde jsme se za celou knihu o hlavním hrdinovi dozvěděli jen to, že je bledý, světlovlasý a obléká se jako funebrák, ale jistě existují lidé, kteří to mají přesně naopak. Tak už to na světě chodí. Jsem však hluboce přesvědčená, že existuje jedna věc, na které se zastánci i odpůrci popisů bez problémů shodnou: špatné popisy jsou zlo. Špatné popisy nemá nikdo rád. Nikdo.
Jak vůbec vypadá to, co si představuji pod pojmem "Špatný popis"? Špatný popis je něco, na co na blozích začínajících pisálků narážím v jednom kuse. V každém takovém popisu se na sto procent dozvíte následující: pohlaví postavy, barvu očí, účes a barvu vlasů a občas, pokud je autor obzvlášť sdílný, nám poví i co má postava právě na sobě. Tak si já představuji špatný popis. Uveďme si krátký příklad.

"V místnosti stál vysoký muž, měl prošedivělé vlasy a modré oči. Oblečený byl v černé kožené bundě, černém tričku a maskáčích."

Teď vám položím otázku: Když potkáte někoho nového, opravdu si jako první všimnete právě těchto věcí? Opravdu? Já totiž ne. Není to tak dávno, co jsem ve vlaku potkala velmi zajímavou osobu, se kterou jsem se posléze dala do řeči. Myslíte, že první, čeho jsem si na ní všimla, byla barva očí? Nebo barva vlasů? Upřímně, hned poté, co jsem vzala na vědomí pohlaví oné osoby, mě první zaujal keltský kříž, který jí visel na krku. Potom jsem si všimla, že má hezký úsměv a že je očividně dost nervózní. Samozřejmě jsem postřehla, že ona osoba je světlovlasá, ale v tu chvíli jsem tomu opravdu nevěnovala pozornost. Víte proč? Protože na té osobě byly jisté specifické věci, které mě zkrátka upoutaly víc než barva vlasů.
A tak by to mělo být i v popisu literárního hrdiny. Když váš hrdina potká jiného hrdinu, zamyslete se nad tím, jak ona nová postava vypadá. Má nějaké charakteristické rysy? Kulhá? Má jizvu na levé čelisti? Odstáté uši? Útlá ramena? Je oplácaná? Pihovatá? Upravená? Neupravená? Pokládejte si otázky, to nikdy neuškodí.
Proč si takové otázky pokládat? Protože při prvním představení postavy není ani tak důležité poukázat na to, jak postava vypadá, ale spíš na to, jak postava působí. Je totiž sice hezké vědět, že postava je žena/muž, že je zrzavá/blond/bruneta/whatever, ale o ní samotné vám to nic neřekne. Z barvy očí se nedozvíte, zda postava působí nepřátelsky, zda je to metloš jako kláda nebo jestli působí jako veverka na kofeinu. A proč? Protože, zcela logicky, takové věci se z barvy očí prostě vyčíst nedají. Je to škoda, ale je to tak. A netvrďte mi, že všechno, co si prvního setkání s někým novým odnášíte, je barva jeho vlasů. Každý člověk v zanechá nějaký první dojem, něco, podle čeho o něm často smýšlíme i nadále. Špatný první dojem je průšvih. Dobrý první dojem je skvělá věc. Tak ať vaše nová postava vůbec nějaký dojem zanechá!
A právě k zanechání prvního dojmu je třeba zmínit se čtenářovi i o něčem jiném než barvě vlasů nebo očí. Nemusíte na místě postavu popsat od hlavy k patě včetně velikosti boty. Stačí, když zmíníte to, co považujete za nejdůležitější. Vždyť na to, že postava má za pravým uchem mateřské znaménko ve tvaru letícího ptáka můžete klidně poukázat později. Není-li to pro příběh nezbytně nutné.
Jak tedy dle Válčina názoru na popis? Ze všecho nejdřív se soustřeďte na působení vaší postavy, na věci, které na svém vzhledu může ovlivnit, protože to o postavě zkrátka řekne mnohem víc, než její modré oči. Popisujte oblékání postavy - jestli je její tričko pomačkané nebo jestli je perfektně upravená. Popisujte její pohyby - jestli v mluvě živě gestikuluje, jestli chodí s důstojností královny nebo jestli se třeba hrbí. Zkuste se soustředit i na zajímavé detaily - nosí postava brýle? Má nějakou věc, kterou nikdy neodkládá? Čouhá jí ze zadní kapsy propiska? Má kruhy pod očima nebo čokoládu v koutku úst?
Vy si ve své hlavě postavu nějakým způsobem představujete. Tyhle detaily mohou čtenáři pomoci představit si ji podobně.
Pojďme si znovu dát příklad:

"Zhluboka se nadechla a otevřela dveře. Stál k ní zády, ruce zabořené hluboko v kapsách, široká ramena napjatá, jako by nesla tíhu celého světa. V tom postoji bylo něco tak povědomého, že ještě než se k ní otočil čelem a ona uviděla tu hrubou, jizvami posetou tvář, věděla, kdo před ní stojí. Zešedivěl, přibyly mu vrásky a vypadal, jako by prošel peklem a zpět, ale přesto to stále byl on."

Tady jsme se sice nedozvěděli, že onen muž má modré oči nebo že je oblečený do kožené bundy a maskáčů, zato víme, že je to chlap s hrubými rysy a větším množstvím jizev. Dozvídáme se také, že ho hlavní postava zná z minulosti a že ho nejspíš delší dobu neviděla, protože ji překvapilo, že zešedivěl. Také můžeme předpokládat, že ti dva se znali dobře, když ho poznala tak snadno. A to je velký rozdíl, nemám pravdu?
Že vám popis nejde hned na poprvé? Že zní křečovitě a jaksi neuměle? Nevadí, přátelé, nevadí. Smažte ho a zkuste to znovu. A pak zase znovu. A když to ani pak nebude dle vašeho názoru dobré, zkuste to jinak. O tom je celé psaní - o experimentování, o zkoušení nových věcí a hlavně o spoustě cviku. Když to nejde hned, půjde to třeba za měsíc nebo dva. Nebo tři. Nesmíte se vzdát, to je hlavní.

Dobrá, uvědomuji si, že ohledně popisu vyvstává mnohem více otázek a problémů, než kolika jsem se tady věnovala, ale víte co? O těch můžu napsat příště. Pokud mě neukamenujete za (ne)kvalitu tohoto článku. Mějte, prosím, slitování, radit ostatním se snažím poprvé,
Vaše milující Válka
 


Komentáře

1 ┼Nemessis mor Morticie ┼ ┼Nemessis mor Morticie ┼ | Web | 16. ledna 2017 v 5:07 | Reagovat

nádherné

2 Carotte Carotte | 16. ledna 2017 v 16:18 | Reagovat

Vystihla jsi to dobře... Řekla bych, že ono není zase tak složité vymyslet kvalitní popis s takovými charakteristickými detaily, jaké jsi popsala, přeci jenom, snad každý si svoji postavu představuje i s nimi. Spíš jde o to, jak to napasovat do textu,aby se to dobře četlo. Nebo to je aspoň to, s čím já mám často problémy. Dlouhé popisy mi nevadí a občas se při psaní přistihnu při příliš podrobném opisování krajiny nebo postav.
Sama za sebe ještě nemám ráda, když povídka začíná slovy: Jmenuji se Rose Jonesová, jsem vysoká a hubená, mám blonďaté vlasy a modré oči... Když si přečtu nějaký takový úvod, mám chuť rovnou přestat.
Ještě taková moje rejpalská poznámka, pokud píšeš sci-fi nebo fantasy,
můžeš z barvy očí třeba vyčíst, o jakou jde rasu, i když to už je trochu mimo.

3 Válka Válka | Web | 19. ledna 2017 v 19:32 | Reagovat

[1]: Děkuji :)

[2]: Moc děkuji - jak za přečtení článku, tak za zanechání takového komentáře :)
Rozhodně máš pravdu: nějak rozumně zakomponovat popis do textu je slušná práce pro mozkové závity. Zase na druhou stranu, co ve psaní není? :D
Tak tohle je kategorie sama pro sebe, řekla bych. Když postava tímhle způsobem představuje sama sebe, okamžitě mentálně celou povídku zařazuji do složky "těžce amatérské" a radši ani nečtu dál :D
Ano, tak by to určitě šlo. Ale kdo z autorů popisujících stylem pohlaví-oči-vlasy využije zrovna tenhle detail? Jinak to samozřejmě není vůbec špatný nápad!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama