Když není co číst aneb Kočas, Žoldnéři Fantasie a Hladova obsese

22. ledna 2017 v 16:52 | Hlad |  Hladové recepty
Zdravím vás, Hlad je zde s lehce přemýšlivým článkem.
Nejspíš každý z nás zná ten pocit, kdy se podívá na napranou knihovničku, znaveně otevře dveře své miniaturní vesnické knihovny, kde jste přečetli všechno do posledního pornočasopisu a knížky o velkém červeném psovi pro prvňáčky, či právě plačíc odloží poslední díl své oblíbené série. Pocit prázdnoty, chtíče po nalpnění (do háje, ty dvojsmysly mi lezou na mozek) a celkové odevzdanosti osudu.


Co číst?

Ano, můžete si zajít na Goodreads, junkout se na internet po novinkách, vyhledat si další díla autora, nad kterým jste si právě vyplakaly voko (ano, Davide Mitchelli, mluvím o tobě, ty jeden geniální šílenče), s pomocí tarotu a katalogu vašeho vesnického knihkupectví zažádat démody o radu, či prostě do řečeného vesnického knihkupectví vtrhnout a odejít s první pořádnou knihou co spatříte, v zubech, ale mám na vás pár otázek.

Chcete pořád číst masově vytištěnou literaturu, kterou přečetl už snad každý? Ano? Váš vnitřní hipster se za vás stydí.
Chcete podporovat neznámé české autory nezměrné kvality? Ne? Jděte se zahrabat, někteří z nás také chtějí nějaké to literární uznání.
Máte náladu na pořádný nářez, romantiku, nebo horor, ale momentálně nejste připraveni na ságy o čtyřech a více knihách? Ne? Tak co tady sakra děláte?

Pokud jste na předchozí otázky odpověděli slovy Ne, Ano a Ano, mám tu něco přesně pro vás.

SBÍRKY.




Se svou první sbírkou jsem se setkala před půl rokem, kdy se naše démonická čtveřice kempovala u Války doma a řeč byla zavedena právě na neodstatek dobrého čtiva. Válka se pro něco natáhla do své naprané knihovničky a vytáhla z nich relativně úzkou knížečku s naprosto nádhernou steampunkovou obálkou, nazvanou Krocení sopek a další povídky z východní Asie. Smrt se vzápětí přidala, že si ji také koupila a vypadá to fakt skvěle. Já, neznalá sbírek, jsem si knihu prohlédla, očichala, okoštovala (když jste Hlad, musíte zkusit všechno. Co kdyby to bylo jedlé) a otevřela. Zamračená jsem začala číst, prokousala se přes první čtyři povídky a jedno bylo jasné - už nikdy neuvidím čisté slunce románů a ság.

Po této zkušenosti jsem si opravdu, ale opravdu chtěla pořídit nějakou sbírku sama pro sebe. Šel čas, já se přestěhovala do nepatrně větší vesnice, než v jaké jsem do té doby žila (vy, smrtelníci, ji nejspíš budete znám pod jménem hl. m. Praha), a začala umírat na střední škole. Na knihy téměř nebyl čas, a pokud byl, tak to byl ten zloduch Mitchell (o Atlasu Mraků bych se také mohla rozpovídat, ale to snad někdy jindy v samostatném článku). Po čase však má zvědavost a chtíč po sbírkách vyhrál a já se konečně vydala do NeoLuxoru na tom malém plácku hrdě se nazývajícím Václavské Náměstí. Chvilku jsem šmejdila v sekci fantasy, než jsem narazila na to, na co jsem chtěla.

Plná skříň sbírek.

Po půl hodině, kdy jsem se téměř plačky rozhodovala nad Žoldnéry fantasie, Kočasem 2015 a Krocením sopek, má finanční nestabilita konečně zvítězila a já si hrdě odnesla Kočas 2015.

Věřte mi, tak dobré a rozmanité fantasy, sci-fi a steampunk jsem nečetla roky. Bylo vidět, že na každém z příběhů ze sebe autor vydal své absolutní maximum a to maximum bylo opravdu fenomenální. Každá z povídek byla úplně o něčem jiném a každá věta byla vypiplaná k dokonalosti. Čtení mělo švih, protože jakmile jste se k nějakému příběhu upnuli, skončil a nahradil ho další. Žádná z povídek nebyla stejně dlouhá, a kombinace dlouhých povídek na deset a více stránek spolu s kratičkými, které vydaly sotva na čtyři stránky, ale zanechaly vás psychicky otřesené, byla vskutku fenomenální. Tento pocit jsem opravdu nikdy nezažila a opravdu jsem si ho neskutečně užívala. Proto jsem také po dočtení nechala knihu přečíst sestře a koupila ji i kamarádce ke svátku, jen abych si měla s kým o všech příbězích povídat.

To mě dovádí k myšlence - jsou sbírky lepší, než normální knihy?

Sama za sebe musím říci, že v tom mám velké dilema. Je jen málo knih, které překonaly tento pocit ze sbírek, a sbírky zároveň překonávají potěšení z mnoha knih, které jsem četla. Mají švih, opravdu vypiplané zápletky a postavy jsou tak akorát vymšlené, aby si je člověk zamiloval a pak je autor usmrtil koncem povídky. Je jen jediná věc, která mi u sbírek chybí, a ta je opravdu jen mou nejosobnější niterní zálěžitostí - myšlenka. Mnoha z čtenářů, co potkávám, čtou knihy jako odpoutání od reality, jako zábavu, a to samozřejmě není absolutně nic špatného. I já jsem je tak četla, a doposud některé čtu. Čím dál víc si však v poslední době vybírám takové kihy, které mě upoutají svým poselstvím, hlubší myšlenkou a subtextem. Ano, jedna z takových knih je i Atlas Mraků, o kterém pořád melu. Jsou to takové knihy, které mě nutí zapojit svou šedou hmotu mozkovou a analyzovat každou větu.

A to je jediná věc, která mi u sbírek chybí.

Nicméně je to jediná věc. Takže teď šup šup do knihkupectví, vytáhněte ISICa, kupte si Kočas 2015 nebo 2016 (ten čtu teď a je to opravdu mistrovské dílo) za vaše těžce vydělané penízky, a dělejte radost Ceně Karla Čapka a nám, neznámým českým spisovatelům nezměrné kvality.

Näkemiin!

- Hlad 2017
 


Komentáře

1 ┼Nemessis mor Morticie ┼ ┼Nemessis mor Morticie ┼ | Web | 22. ledna 2017 v 17:04 | Reagovat

to bych neřekla

2 Hlad Hlad | 22. ledna 2017 v 17:45 | Reagovat

[1]: Co bys neřekla?

3 LM LM | E-mail | Web | 22. ledna 2017 v 19:21 | Reagovat

Súhlasím s tebou, dobrý článok. Sama mám doma zopár zbierok, ale už starších a skôr od klasikov. Napríklad Z upířích archivú I, II. Výborné a hrubé hororové zbierky nie len o upíroch, ale o všetkom desivom. Sú skvelé a zanechali vo mne hlboké stopy. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama