Když protesty zajdou daleko aneb jak by mě za tento článek v US zlynčovali

11. února 2017 v 13:47 | Mor |  Evangelia Apokalypsy
Dobrý den, vážení a vážené.
Posaďte se pohodlně, rozprostřete sukně, protáhněte si nohy, protože tetička Mor vám poví příběh.
Jak jistě víte, za posledních pár let se tu rozmohl takový nešvar - říkám tomu Předem Prohraný Boj za Svobodu. Jde o nepříjemně radikální mladé lidi sídlící na sociálních sítích, obzvláště Tumblru a Twitteru. Nazývají se bojovníky za práva žen, černých, Indiánů, Muslimů, LGBT+ Community, zvířat, zeleniny, bakterií, jánevímčehoještě, proti útisku hrůzného stvoření - bílého muže (update: už se to rozšířilo i na bílou ženu, tzv. WW - White Woman). Jsou to většinou mladí lidé, kteří ve svých telecích letech nemohou a nechtějí přijímat jiný názor, než svůj, který je ve většině případů ostře radikální. Nejspíš toto hnutí začalo dobře, ale brzy se to zvrhlo zkrátka ve favorizování výše zmíněných. Když se pohybuji na některých ze zmíněných sítích, už přeskakuji zprávy a Twitterové screenshoty z celkem nedávného Women's March, které hlásají, že bílé ženy tam neměly co dělat, že to byly jenom štíty, aby se po ostatních nepálilo z vodního děla, a že přítomnost bílých žen je jenom známka nadvlády bílých (???). Kromě říkání, že bílé ženy by neměly nahlašovat znásilnění (???), je mezi nimi v módě napadání lidí, kteří mají jiný názor, než oni (#PunchANazi), či jako zaslepené ovečky následovat média a rozšiřovat nenávist k novému Americkému prezidentovi.
Když už jsme u Donalda Trumpa, musím říct, že zhruba 90% těchto bojovníků pochází ze Severní Ameriky. Nic proti Američanům, ale tady platí stereotyp, že absolutně nemají ponětí, co se děje ve světě, či jak fungují ostatní země.
A tak se po vyčerpávajícím úvodu dostáváme k jádru pudla.

Rasismus ve videohře The Witcher 3 - Wild Hunt (Zaklínač 3 - Divoký Hon).

 

Vzpomínky Arwen Pikeové

4. února 2017 v 23:10 | Smrt
Příjemní večer dámy a pánové,
přináším vám první povídku do naší Apokalyptické challenge. Vybrala jsem si jako první téma píseň Live Long od T. Swift, kterou jsem do seznamu témat vnesla já. Ne snad, protože bych byla její fanynka, ale kvůli jednomu mému oblíbenému Star Trekovskému videu.
A tato povídka je právě fafikcí na výše zmíněný fandom. Kde v hlavní roli je má milovaná Arwen Arti Pike - mé nejspíše nejvíce rozvinuté OC. Je tu zmíněn Samatha "Sam" Pikeová - Arwenin sestra a Válčina postava.
Text písně a povídka na sebe nejspíše moc nenavazuje, ale já jsem s tím spokojená. Líbí se mi to.
Nevím co dále napsat, takže zmizím, ale vy si užijte čtení!
-Vaše Smrt


Kterak Apokalypsa zničila Válce postel v Star Trek stylu | Povídka

3. února 2017 v 16:57 | Mor |  Morová rána
Dobrý den, vážení a vážené.
Abych tento příhodně, přesto pro nezasvěcené mírně matouce pojmenovaný článek vysvětlila. Naše Apokalyptická čtveřice se už nějaký ten pátek zná, a vždy po cca čtyřech měsících rozbijeme u někoho stan a kujeme pikle. V retrospektivě padly tyto Vánoce na Válku, podzimní prázdniny na Smrt, a letní... Opět na Válku. A právě o létě 2016 se v tomto článku bude pojednávat. Nejde ale tak o článek, jako spíše o povídku, inspirovanou skutečnými událostmi, které se opravdu staly.

*prokřupe klouby* Čas na pohádku, hajzlíci!
Postele, které nám Válka připravila, se mimo jiné skládaly z pevných, téměř neohebných dřevěných roštů (planěk...? bacha, podle internetu mám širší slovní zásobu v angličtině, než v češtině @-@). Vypadaly nerozbitně. Takhle, udržely vedle sebe Smrt, Mor i Hlad, takže získaly naši důvěru - aby nás v dalším momentu zradily. *hromy, blesky, pam pam paaam*
Válka někam odběhla, a v pokoji zůstala jenom trojice mírně awkward S&M&H. Awkward protože venku byla Válčina mamka, která nám trochu naháněla hrůzu. Rozhodly jsme se tedy potichu rabovat knihovničku nebo číst úlovky z Wattpadu. Problém byl, že knihovnička byla zabarikádovaná postelemi, takže na jednu musela Smrt vylézt, aby dosáhla na všechny krásné svazky a zničehonic...

PS: Pro neznalé:
Brook = Mor
Kristý = Smrt
Rox = Hlad


 


Když není co číst aneb Kočas, Žoldnéři Fantasie a Hladova obsese

22. ledna 2017 v 16:52 | Hlad |  Evangelia Apokalypsy
Zdravím vás, Hlad je zde s lehce přemýšlivým článkem.
Nejspíš každý z nás zná ten pocit, kdy se podívá na napranou knihovničku, znaveně otevře dveře své miniaturní vesnické knihovny, kde jste přečetli všechno do posledního pornočasopisu a knížky o velkém červeném psovi pro prvňáčky, či právě plačíc odloží poslední díl své oblíbené série. Pocit prázdnoty, chtíče po nalpnění (do háje, ty dvojsmysly mi lezou na mozek) a celkové odevzdanosti osudu.


Co číst?

Ano, můžete si zajít na Goodreads, junkout se na internet po novinkách, vyhledat si další díla autora, nad kterým jste si právě vyplakaly voko (ano, Davide Mitchelli, mluvím o tobě, ty jeden geniální šílenče), s pomocí tarotu a katalogu vašeho vesnického knihkupectví zažádat démody o radu, či prostě do řečeného vesnického knihkupectví vtrhnout a odejít s první pořádnou knihou co spatříte, v zubech, ale mám na vás pár otázek.

Chcete pořád číst masově vytištěnou literaturu, kterou přečetl už snad každý? Ano? Váš vnitřní hipster se za vás stydí.
Chcete podporovat neznámé české autory nezměrné kvality? Ne? Jděte se zahrabat, někteří z nás také chtějí nějaké to literární uznání.
Máte náladu na pořádný nářez, romantiku, nebo horor, ale momentálně nejste připraveni na ságy o čtyřech a více knihách? Ne? Tak co tady sakra děláte?

Pokud jste na předchozí otázky odpověděli slovy Ne, Ano a Ano, mám tu něco přesně pro vás.

SBÍRKY.


Válka s popisem

13. ledna 2017 v 14:34 | Válka |  Umění slova psaného
Včera jsem se nudila. To není nic neobvyklého, já se vždycky začnu nudit hrozně snadno. Neobvyklé je to, že abych nudu zahnala, vrhla jsem se do blogového tagu Literatura. Něco takového v zájmu zachování vlastní příčetnosti často nedělám, protože v těchto temných končinách internetu plných mladých a nerozvinutých blogů na mě většinou nečeká nic pěkného.
Ne, že bych měla něco proti novorozeným blogům, to ne! Ani proti začínajícím pisálkům nemám zhola nic. Vždyť většina z nás tam dole na dně blogového světa s naprosto nepromyšlenými a klišé příběhy začínala také. Bývá to jen otázka času, než se vypíšete výš. A já se rozhodla pomoct všem, kteří přesně po tomhle touží, kteří chtějí své psaní posunout dál. Přesně tak, Válka se rozhodla radit mladší generaci! Začít smát se můžete za tři, dva, jedna... Ano, já vím, já jsem ta poslední osoba, která by měla komukoliv radit, vždyť moje psaní má stále tolik much, že by mrtvola v pokročilém stádiu rozkladu mohla závidět. Na druhou stranu, píšu už nějaký ten pátek, přečetla jsem spoustu knih a spoustu teoretických článků o psaní, z čehož usuzuji, že aspoň z čistě teoretického hlediska vím, oč jde. Snad. Přinejhorším mi můžete poslat virtuální kopanec.
Toliko k dlouhému a zbytečnému úvodu! Vzhůru přimo k věci!

Kam dál